Evropská unie má jasný plán na snižování emisí uhlíku – a počítá přitom i s tím, co dokáže příroda. Lesy, půda i dřevo se stávají součástí klimatické politiky EU, a pro vlastníky lesů to může znamenat jak nové výzvy, tak příležitosti. V článku jednoduše vysvětlujeme:
- jak EU přistupuje k uhlíkovým offsetům,
- proč je důležité rozlišovat mezi „regulovaným“ a „dobrovolným“ trhem,
- a co to všechno znamená pro ty, kdo hospodaří v krajině.
Tři pilíře klimatické politiky EU: jakou roli hrají lesy?
EU má do roku 2030 snížit emise o 55 % ve srovnání s rokem 1990 a do roku 2050 být klimaticky neutrální. Těchto cílů se snaží dosáhnout kombinací tří hlavních pilířů klimatické politiky:
- emisních povolenek (ETS I, ETS II/BRT), které se týkají velkých průmyslových podniků, jako jsou elektrárny, teplárny, hutě, cementárny a letecká a námořní doprava; silniční doprava, vytápění budov;
- národních emisních limitů (ESR), jež zahrnují sektory zemědělství, malé a střední průmyslové podniky, silniční nákladní, odpadové hospodářstvív;
- uhlíkové bilance krajiny (LULUCF), která označuje hospodaření s půdou, změnou využití půdy, mokřady a lesy (Land-Use, Land-Use Change and Forestry).
Pro vlastníky lesů a firmy, které zvažují uhlíkové offsety, je důležité porozumět, jak LULUCF v tomto systému funguje – a proč to není jen „papír navíc“.
Co je LULUCF a jak ovlivňuje lesníky?
LULUCF zahrnuje bilanci uhlíku v krajině. Konkrétně sleduje:
- kolik uhlíku krajina pohltí (např. rostoucí lesy, zalesněné plochy),
- kolik se ho uvolní (např. těžbou, degradací, změnou využití půdy).
Výsledkem je sink (pohlcení) nebo zdroj (emise). Pokud je výsledek záporný, stát si tuto bilanci může v omezeném rozsahu započítat proti emisím v jiných sektorech (např. zemědělství, odpady).
Do LULUCF sektoru se počítají tyto kategorie:
- Lesní půda a dřevařské produkty (Forest land & Harvested Wood Products) – sleduje se ukládání uhlíku ve stromech a půdě a jeho dlouhodobé „uložení“ v dřevařských výrobcích, jako je konstrukční dřevo nebo nábytek.
- Orná půda a travní porosty (Cropland & Grassland) – zahrnují zemědělské praktiky jako minimální orba nebo udržování trvalých travních porostů, které pomáhají uchovávat uhlík v půdě.
- Osídlené plochy (Settlements) – urbanizované oblasti, kde se snižuje schopnost krajiny pohlcovat uhlík (asfalt apod.), ale započítávají se i prvky jako městská zeleň.
- Mokřady (Wetlands) – zdravé mokřady mohou ukládat velké objemy uhlíku, například v rašeliništích, ale pokud jsou odvodněny, mohou emise naopak zvyšovat (uvolňováním metanu).
Offsety z lesů: kdy a jak dávají smysl?
Uhlíkové offsety z lesního hospodářství jsou uznány jen v určitých případech a pouze pro některé sektory. Například průmysl si nemůže offsety z lesů započítat – musí si koupit klasické povolenky. Offsety z LULUCF jsou určeny hlavně pro státní klimatické plány v sektorech mimo ETS.
Aby byly offsety uznány, musí splňovat náročná kritéria:
- přesnou metodiku,
- měření,
- monitoring,
- ověřování (MRV).
Uhlíkové offsety se dnes rozlišují na dva typy:
Regulovaný trh (compliance market) – kde s offsety pracují státy v rámci klimatických plánů, a kde je třeba dodržovat evropské metodiky (např. v sektoru LULUCF).
Dobrovolný trh (voluntary market) – kde firmy nebo jednotlivci nakupují offsety z vlastního zájmu, např. v rámci ESG strategie. Tady je větší variabilita v metodikách, ale i riziko greenwashingu.
V současnosti zatím není možné offsety z lesních projektů snadno prodávat na trhu bez zapojení do oficiálních schémat – ale v budoucnu to může být jedna z cest.
Jaké projekty mohou být zdrojem offsetů?
1. Nové zalesňování a obnova lesů (AR – Afforestation & Reforestation)
- Reforestation: obnova původních, zničených lesů.
- Afforestation: výsadba lesa tam, kde dřív žádný nebyl (např. opuštěná pole).
Výhoda: rychlý nárůst biomasy.
Nevýhoda: efekt nastává za 20–30 let.
2. Zlepšené hospodaření v lese (IFM – Improved Forest Management)
- Mírnější zásahy při těžbě (reduce-impact logging).
- Dlouhodobější růst stromů (delší obmýtí).
- Ochrana pralesů před kácením.
Cíl: zvýšit množství uloženého CO₂ v existujících lesích.
3. Pomoc s přirozenou obnovou lesa (Assisted natural regeneration)
- Např. na plochách po těžbě, kde se les obnovuje jen pomalu.
- Šetrná metoda – pokud v půdě zůstalo podhoubí nebo semena.
- Nižší náklady než umělá výsadba.
4. Využití dřeva ve stavebnictví (Harvested Wood Products)
- Konstrukční dřevo, nábytek nebo CLT panely uchovávají uhlík desítky let.
- Offsety z dřevařského průmyslu nejsou zanedbatelné.
5. Ochrana před požáry a škůdci
- Sanace napadených stromů, protipožární opatření.
- Prevence náhlých emisí velkého množství CO₂.
Co z toho mají vlastníci lesů?
Les může být součástí řešení klimatické krize – pokud roste zdravě a udržitelně. Jako vlastník lesa se tak můžete aktivně zapojit:
- investicí do šetrného hospodaření,
- výsadby
- a obnovy lesa.
Právě takové kroky mohou přinést uhlíkové kredity a v budoucnu i možnost jejich komerčního využití.
Je však potřeba počítat s tím, že vše podléhá přísným pravidlům Evropské unie. Uhlíkové offsety nejsou univerzální „emisenky“, se kterými lze libovolně obchodovat. Využít je můžete jen v souladu s metodikami a systémem EU.
Ačkoliv celý rámec působí složitě a často připomíná úřednickou alchymii, jeho základ je vlastně jednoduchý: pokud se o svůj les staráte dobře, pomáháte tím nejen krajině, ale i klimatickým cílům celé Evropy.
Chcete se o možnostech financování lesních projektů dozvědět víc? Ozvěte se nám.
