Jak počítáme

Způsob, jakým využíváme půdu, ovlivňuje přírodní procesy jako fotosyntézu, dýchání nebo rozklad, které regulují tok skleníkových plynů. Tyto procesy proměňují uhlík a dusík v půdě a atmosféře, a to díky živým organismům (např. mikroorganismy, rostliny) a fyzikálním vlivům (např. spalování, odtoky).

Hlavními skleníkovými plyny, které vzbuzují obavy, jsou CO₂, N₂O a CH₄. CO₂ se vyměňuje s atmosférou díky fotosyntéze a uvolňuje při dýchání, rozkladu a spalování. N₂O vzniká při nitrifikaci a denitrifikaci, zatímco CH₄ se tvoří metanogenezí v anaerobních podmínkách, enterickou fermentací a nedokonalým spalováním organických látek.

Mezi další významné plyny uvolňované ze spalování a půdy patří NOx, NH3, NMVOC a CO, které fungují jako prekurzory pro tvorbu skleníkových plynů v atmosféře. Emise skleníkových plynů vzniklé z těchto prekurzorů se považují za nepřímé emise. Nepřímé emise souvisejí také s vyplavováním či odtokem dusíkatých sloučenin, zejména NO3, z půdy, z nichž některé mohou být následně denitrifikací přeměněny na N2O.

Toky skleníkových plynů lze odhadnout dvěma způsoby: 1) podle čistých změn v zásobách uhlíku v průběhu času (používá se pro většinu toků CO₂) a 2) přímo podle rychlosti toku plynů mezi atmosférou a ekosystémy (používá se pro odhad bezuhlíkových emisí a některých emisí CO₂).

Výpočet emisí CO₂ pomocí čistých změn zásob uhlíku vychází z toho, že změny v zásobách uhlíku v ekosystémech jsou převážně způsobeny výměnou CO₂ mezi povrchem a atmosférou. Nárůst celkových zásob uhlíku je přímo úměrný množství pohlceného CO₂ z atmosféry, zatímco pokles zásob uhlíku odpovídá emisím CO₂.

Emise jiných plynů než CO₂ jsou převážně produktem mikrobiologických procesů (např. v půdě, zažívacím traktu zvířat či hnoji) a spalováním organických látek.

Rostlinná biomasa, včetně nadzemních i podzemních částí, je hlavním kanálem pro odbourávání CO₂ z atmosféry prostřednictvím fotosyntézy a respirace. Polovina přijatého CO₂ se vrací zpět do atmosféry, zatímco zbytek tvoří čistou primární produkci biomasy (NPP). Po odečtení ztrát z rozkladu a dalších vlivů se tento proces označuje jako čistá produkce biomu (NBP), čímž dochází k dlouhodobé změně zásob uhlíku v ekosystému.

Využívání lesa ovlivňuje NPP prostřednictvím činností, jako je odlesňování, zalesňování, hnojení a těžba. Kácení snižuje biomasu v půdě, zatímco část vytěženého dřeva ukládá uhlík v produktech na léta až staletí. Některý uhlík se rychle uvolní do atmosféry, jiný se přesouvá do zásobníků s opožděnými emisemi. V nelesních ekosystémech (např. orná půda, travní porosty) tvoří biomasu především nedřevnaté víceleté a jednoleté porosty, které představují menší část uhlíkových zásob než lesy. Tato biomasa se pravidelně obměňuje, což zajišťuje její stabilní objem, přestože celkové zásoby mohou časem klesat.

Většina čisté primární produkce biomasy (NPP) se nakonec přemění na mrtvou organickou hmotu (= mrtvé dříví, DOM). Část se rychle rozkládá a vrací uhlík do atmosféry, zatímco část se uchovává měsíce až desetiletí. Hospodaření a využívání půdy ovlivňují rychlost rozkladu a přesun uhlíku do čerstvého detritu.

Při rozkladu odumřelé organické hmoty vzniká půdní organická hmota (SOM), která obsahuje látky s různou dobou setrvání v půdě. Některé se rozkládají rychle a uvolňují uhlík zpět do atmosféry, jiné (jako organominerální komplexy) zůstávají v půdě desítky až tisíce let. Po požárech se vytváří i „černý uhlík,“ který se rozkládá velmi pomalu a v půdě přetrvává staletí.

Zásoby organického uhlíku v půdě závisí na způsobu hospodaření, který ovlivňuje tvorbu humusu a rozklad půdní hmoty. Klíčovými faktory jsou uhlík z rostlinných zbytků a jeho emise při rozkladu. Některé praktiky mohou také významně ovlivnit úbytky uhlíku formou pevných nebo rozpuštěných částic, stejně jako intenzita hospodaření ovlivňuje mikrobiální a fyzikální procesy v půdě.

Změny v hospodaření mohou podle předchozího přístupu a vlastností půdy zvýšit nebo snížit zásoby uhlíku v půdě.

Změny zásob uhlíku v půdě způsobené hospodařením se projeví během několika let až desetiletí, než se ustálí na nové úrovni. Na množství uhlíku kromě lidské činnosti výrazně působí i klima a další přírodní faktory.

Nabízíme komplexní služby v oblasti lesnických uhlíkových offsetů: od jejich tvorby přes ověření, prodej až po následný monitoring. V této oblasti poskytujeme širokou podporu vlastníkům lesů i dalším zainteresovaným subjektům.

• Ověřené snížení emisí skleníkových plynů nebo zvýšení pohlcení uhlíku ke kompenzaci emisí vznikajících v jiných činnostech či oblastech.
• Offset představuje 1 metrickou tunu CO₂ nebo ekvivalent dalších skleníkových plynů.

Náš lokální lesnický offset splňuje veškeré standardy pro tvorbu uhlíkových offsetů a kvalitou jde nad rámec běžných požadavků. Kromě kompenzace emisí se zaměřuje na ochranu jednotlivých složek životního prostředí, podporu širokého spektra ekosystémových služeb a zvyšování odolnosti lesů vůči změnám klimatu.

1. Komplexnost
   Podporujeme udržitelný oběh uhlíku v lesích prostřednictvím opatření tzv. „improved forest management,“ která zohledňují celospolečenský významm lesů, vyšší úsilí vlastníků a využití dřeva jako obnovitelného zdroje. Současně umožňujeme zřizování bezzásahových oblastí jako jedné z možností, čímž pokrýváme potřeby široké škály vlastníků lesů a očekávání odpovědných firem.
2. Efektivita
   Jsme lokální lesnická offsetová platforma a pro tvorbu offsetů efektivně využíváme stávající lesnické výkaznictví, které má v České republice dlouhou tradici a vysokou úroveň.
3. Transparentnost
   Naše platforma spravuje veřejný seznam projektů a registr ověřených offsetů, kterým přiděluje jedinečný identifikátor.
4. MRV (monitoring, reporting, verification)
   V průběhu offsetového projektu zajišťujeme monitoring lesnických opatření, vedeme podrobné záznamy o jejich realizaci a ověřujeme závěrečné uložení uhlíku.
5. Odpovědnost
   Vlastník lesa se zavazuje, že v rámci hospodaření na jiných pozemcích nebude provádět zásahy, které by v souvislosti s offsetovým projektem vedly k nadměrnému zvyšování emisí.

1. Naše offsetová platforma vytvoří projekt, který popíše lesnická opatření na vybraném území a stanoví potenciál pro ukládání uhlíku. Náklady na přípravu projektu hradí vlastník lesa.
2. Na základě posouzení potenciálu uloženého uhlíku se vlastník lesa rozhodne, zda uzavře smlouvu s offsetovou platformou. Podpisem smlouvy se vlastník zaváže plnit stanovené podmínky po dobu 5 let.
3. Projekt bude zařazen na veřejný seznam spravovaný offsetovou platformou s uvedeným množstvím pohlceného uhlíku. Odpovědné společnosti s cílem snížit svou uhlíkovou stopu se zde mohou seznámit s detaily a případně projekt podpořit.
4. Na základě dohody mezi vlastníkem lesa a poptávající společností se uzavře smlouva o prodeji offsetů z offsetového projektu. Smlouva určí, zda bude společnost nakupovat všechny offsety na období pěti let, nebo zda bude nákup probíhat každoročně.
5. Každých 12 měsíců platforma dle interních pravidel vydává ověřené offsety. Ty se zaregistrují do veřejného seznamu a společnost, která je odkoupila, je může okamžitě uplatnit.
6. Offsetová platforma si ponechává určité procento z ceny prodaných offsetů. Další část ověřených offsetů jde do fondu na pojištění rizik projektu.

1. Naše metodologie spolehlivě určuje potenciál lesů pro ukládání uhlíku a tvorbu offsetů na konkrétních pozemcích. Postupujeme podle uznávaných standardů Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) a využíváme robustní systém pro monitoring, reporting a následné ověřování absorpce uhlíku.
2. Platforma se zaměřuje na přípravu specifických lesnických opatření vhodných pro podmínky v ČR. Tato opatření podporují pohlcování a dlouhodobé uložení uhlíku, ekosystémové služby lesů a biodiverzitu, zadržování vody v krajině a lepší adaptaci lesů na klimatickou změnu.
3. Metodologie se soustřeďuje na pohlcování uhlíku a jeho ukládání v nadzemní biomase lesních porostů. Vzhledem k vědecké nejistotě a složitosti měření se potenciálem ukládání uhlíku v lesní půdě aktuálně nezabýváme.
4. Náš postup vychází z údajů stávajícího lesnického výkaznictví a lesních hospodářských plánů, které podle potřeby doplňujeme o kontrolní měření přímo na místě. V budoucnu také počítáme s využitím prostředků dálkového průzkumu.